Vezmi kilo hliníku a... Leica T (typ 701)
Kilo hliníku je kilo hliníku. Ve výkupu za to jsou nějaký peníze, je to pěkný těžítko na stůl, způsobí pěknou díru do podlahy, když z toho stolu spadne, a nebo ho prostě zavřete do NC stroje a necháte vysoustružit 108g monolitické tělo, řečeno názvoslovím Apple „unibody“ pro fotoaparát Leica T. Až tak je to snadné. Tedy, pokud máte inženýra, který to vymyslí, designéra od Audi, který to nakreslí, programátora firmwaru, který to udělá naprosto odlišně od všeho, co jste doposud viděli a hlavně tu odvahu, něco takového udělat!
Výrobní proces Leica T je opravdu fascinující. Přesto, že tělo vznikne vytvořením obrovského množství odpadu (který se následně vyčistí a znovu recykluje), není ještě vyhráno. V dalším kroku nastoupí pán s leštícími papíry a pilníky a celé tělo ručně začistí a vyleští. Centimetr po centimetru, se zažitým grifem jede celou plochu k dokonalosti. Leica T tak není pouze originální produkt co do ovládání a koncepce, ale každý kus je originál, neboť ruka nevyleští dva kusy na chlup stejně. V to je zakleto velké kouzlo.
Design si zde pohrává i ve formě příslušenství a zkouší, kolik své zkostnatělosti podlehnete, nebo jestli ve vás naopak neprobudí opět barevný svět. Zářivé barvy popruhů, pouzder a dalších serepetiček samozřejmě doplňuje tradiční černá, to pokud byste chtěli zůstat konzervativní, pardon vlastně – pokud chcete být IN, protože černá je přeci nadčasová! Tělo tradičně v broušeném hliníku, nebo v černém laku ovšem s tím rozdílem, že lze použít pestrobarevné převleky. Jelikož se jedná o specifický koncept, nejsou ani materiály tradiční a nositelem barev je zde lékařský silikon. Krom výdrže a pohodlnosti zajišťuje tak i „zdravotní nezávadnost“ v možnostech reakce s pokožkou nositelů. Nesouvisí to sice s fotografováním, ale lidem, kteří mají různé problémy a alergie to zajisté rozzáří úsměv.
Stejně tak, jak vidno na fotografii zcela na začátku článku, velmi pěkně si design stříbrného modelu ladí s designem hliníkového unibody MacBooku od Apple. Struktura je natolik podobná, že tvoří de facto velmi vyvážený celek. Ono nakonec i již zmíněné sw ovládání tohoto přístroje si pohrává se skutečností, že se jedná o jednu z vlaštovek fotoaparátu 21. století. OK, pokud je člověk tradicionalista, pak může jen tak se skřípěním zubů fotit v manuálním režimu a brblat při každém sáhnutí do Menu. Ale nadšenec, který je zvyklý používat tablety a chytré telefony bude vrnět blahem! Ovládání celého Menu je totiž ikonové, černobílé a velice elegantní. Aktivací menu najede základní sada ikonek pro fotografování. Pokud však popojedete dále, přibyde jich další dávka a vy si jednoduše, jako na telefonu určíte, které chcete a nechcete mít ve vašem menu. Změna nastavení standardně, kliknete na ikonku a palcem rolujete k hodnotě, kterou zrovna chcete. Nastavení clony, času, případně korekce expozice je samozřejmě řešeno dvěma zapuštěnými kolečky na pravé zadní straně těla, takže do menu netřeba vůbec chodit. Co je trochu oříšek, je však vyvolání pořízených fotografií k prohlížení na velkém displeji těla. No, manuál jsem neměl a i kdyby, stejně bych ho nečetl... Až debata s trenérem Leica přímo z Wetzlaru mi rozsvítila moji zkostnatělost. Ale Olaf chlapsky přiznal, že na to přišel jeho syn. A přišel na to okamžitě, jakmile dostal první ostrý kus do ruky! To je ten generační rozdíl, který prostě nedoženu. Spousta funkcí se na tabletu i telefonu přeci aktivuje přejetím přes displej. Voilá! A přejetím prstem přes displej se aktivuje i prohlížení fotek, stejně tak jako na telefonu, posunem prstu po displeji se ve fotkách listuje. Jednoduché, jasné, moderní. Stejně, jako celá Leica T.
Co nám tedy nabízí a pro koho je určena? Zatím nabízí dva objektivy s ohnisky odpovídajícími modelům z řady Leica X a Leica X Vario. Takže pevný, světelný „Summicron“ T 23 (35) / 2 a zoom na cesty, Vario Elmar T s rozsahem 18 - 56 (28 - 85) / 3,5 – 5,6. V příštím roce by měly dorazit další dva zoom objektivy, které dotvoří celou řadu ohnisek od ultra širokých 16mm po dlouhý teleobjektiv 200mm. Vše počítáno v přepočtu na full frame, Leica T je osazena samozřejmě čipem velikosti APS-C. Nejsvětelnější zůstane i nadále dvojková pětatřicítka, jako pocta reportážní fotografii, která Leicu provází celou bohatou historií. Nicméně standardní světelnost objektivů umožňuje zachovat velkou kompaktnost a příjemné cestování s takovým setem. Leica T není ani určena lovcům šerosvitu, protože by pak objektivy stály ještě více peněz a zároveň by kanibalizovaly na systému Leica M. Proč tak ostrý soud? Zcela jednoduše, Leica T má všechny objektivy s autofokusem! Najdete mi pak deset důvodů, proč si koupit Leicu M? Samozřejmě, nadšenec je najde, ale trh netvoří jen nadšenci, ale i běžní uživatelé, kteří prostě nechtějí podstupovat martyrium manuálního nastavení. A pro tyto skupiny jsou právě určeny modely jak X, X Vario a T. A pokud je to příliš velké a složité, pak jsou tu Leica C, D-Lux a V-Lux, které mají na uživatele stejné nároky, jako je třeba „napít se ze skleničky“.
Leica T je tedy designová, modernistická, neotřelá, pro – Applovská, hravá, nápadná a přívětivá na obsluhu. Cenově leží trochu výše, než běžná produkce bezzrcadlovek, avšak v kvalitě zpracování není s čím porovnávat. Můžete ji s sebou vzít na cesty jen s iPadem, nebo klidně 13“ MacBookem, fotit rovnou do jpegu a sdílet s přáteli, nebo naopak do rawu a dolovat do mrtě kvalitu skel Leica. Může se z ní díky speciálnímu příslušenství stát designový doplněk vašeho outfitu, nebo ji jen tak hodíte s ostatním do batohu a vyrazíte do ulic, nebo do přírody. A abych nezapomněl. Hledáček? Samozřejmě! Jak je již zvykem, krásná příplatková výbava! S červeným logem, v úhledné krabičce. Ale pasuje do všech Leica přístrojů, co si s láskou k fotografii pořídíte.
