Leica „Mimi“, nebol-li Leica X2
Tohoto setkání jsem se po pravdě trochu obával. I když X1 vypadala pěkně, pořád jsem očekával něco sice stylového, ale s rebrandovaným strojkem od Panasonicu. I když toto spřátelené podnikání nemám Leice za zlé, je to partnerství, které přináší hezké strojky, pořád je tam samozřejmě velké množství otazníků, které podněcuje věčné rejpaly a chytrolíny ve vášnivých diskuzích na internetu. Tito všeználci vědí vše nejlépe, umí vše nejlépe a na řízení Zeměkoule mají samozřejmě několik diplomů a certifikátů, takže oni nejlépe vědí, jak řídit firmu Leica a jak ji posunout vpřed. S trochou obavy, protože člověk je tvor ovlivnitelný přebírám krabici, která vypadá podobně, jako u Leica M.
Ho Ho! Po rozklíčování balícího mechanizmu držím v ruce kus německého železa prvotřídní jakosti! To není žádná plastová kabelčička holenkové, to je jako doopravdy, to je opravdu malé miminko od eMkové Leicy! Jasně, nabíječka má zástrčky pro celý svět, stejně jako u velké Leicy. Baterka do nabíječky, tady je manuál... Hmmmm... RTFM, neboli Read The F…ing Manual! Nebudu ho číst, dám si jí naostro, abych mohl posoudit, jestli je rozhraní uživatelsky přívětivé.
Baterie nabitá, můžeme se do toho pustit. Hned na začátku musím říci, že „plastový“ objektiv a absence hledáčku mne trochu „uráží“. Za ty peníze bych asi čekal něco trochu jiného, ale asi to má svoje důvody, zejména ekonomické, hledáček asi i velikostní. Šok nastal při prvním spuštění, kdy motorek vysunul objektiv do pohotovostní polohy. Sakra... To je jak nějakej zoom za 5 tisíc! Sakra! No, pojďme dál. Takže žádný clonový volič na objektivu, na horní straně tři ovládací prvky. Integrovaná spoušť do prstence zapnutí, spuštění je celkem rychlé, rovnou volíte mezi jednotlivým a kontinuálním snímáním, to je fajn. Jasně, dvě kolečka, clona a čas. A režimy se jako volí někde v menu? Kde je ten man... Aha! Pokud volím časy i clony, jedu v manuálu. Pokud zvolím na jednom z nich symbol A, mám automatiku s prioritou clony, nebo času. Pokud zvolím dvě áčka, jedu cvakání v automatu. To musím kvitovat, ušetřit jeden ovládací prvek na malém těle je fajnová záležitost. Nehledě na fakt, že je to uživatelsky velmi přívětivé i pro fotografky, nebo fotografy, kteří si nejsou ještě příliš jistí v nastaveních, nebo se tím prostě nechtějí zabývat.
Menu? Ale pozor, tohle uspořádání přeci znám! Ano, menu nevychází z žádného Panasonicu s tisícem divno-efektů, menu je stavbou shodné s velkou Leicou M! A nechybí ani to, co si každý zamiluje – nastavení filmových efektů! To je vychytávka, kterou rád využije i zatvrzelý purista. Není to totiž žádné hnusné HDR s nesmyslným kontrastem a šílenou saturací, je to měkké a pečlivé, jako celá filozofie Leica. De facto nabízí jen nálady: Standard / Vivid / Natural / B&W Natural / B&W High Contrast. Je vlastně jen vzbuzení pocitu z filmového přednesu. Pokud zvolíte Standard, nic se neděje. Klasická barevná fotka. Vivid? Jak já říkám, to je pro asiaty, barevné až běda! Ovšem Natural, to je královna! Lehce vymyté, měkké barvy, fajnový kontrast, přesně ten Leica look, kvůli kterému jste utratili svoje peníze! Možná se to dá připodobnit barvám, které produkoval film Fuji NPH 400, ale s menší sytostí v zelené. Naproti tomu, v černobílé mám radši mód High Contrast, je totiž dramatičtější, tvrdší. Černobílý Natural se hodí spíše na měkčí scény, nebo pro milce plnorozsahových šedých škál. Ale to je věc každého soudruha, chtěl jsem tím jen popsat, že obrazové efekty jsou zde stejně tvůrčí, jako u velké Leica M. A puristé prominou, my normální běloši si rádi hrajeme!
Jak se s tím fotí? No, jako s Leicou! Objektiv Leica Elmarit s ohniskem 24mm vám dává možnosti 35mm ohniska, neboť čip je ve velikosti APS-C. Na co si musíte zvyknout, je fotografování přes displej. Nebo nemusíte, pokud vaší kreditce uříznete další 10 tisícový proužek a koupíte si přídavný elektronický hledáček Leica. Budiž vám útěchou, že pasuje na všechno, co Leica produkuje. To kdybyste náhodou měli potřebu dalších a dalších nákupů techniky. Trochu bolestivé je rozlišení displeje 230 000 ob, což není žádná hitparáda. Ale člověk by měl tvořit a né remcat. Takže pracovat se s tím v pohodě dá. Potěší vás rychlost ostření, ta je opravdu příjemná a věřím, že i rychlost sériového snímání 5sn/s neurazí. Má však svoje limity, které můžete objevit. Objektiv nabízí světelnost 2,8 a nejkratší ostřící vzdálenost 30cm. Čip produkuje snímky v poměru stran 3:2, nebo 16:9 s maximálním rozlišením 16,2Mpx. I když se mohou snímky zdát na displeji ne zrovna výstavní, mějte displej jen jako náhledovou kontrolu. Po stažení do počítače budete přesvědčeni o správnosti své volby opravdu velkou měrou!
Takže si to shrneme. Ovládání je fajn, pokud nechcete fotit s manuálním ostřením. Přepnete na zadním prstenci a okamžitě naběhne „lupa“ uprostřed displeje, která zvětší zaostřenou scénu. Ovšem ostříte „nekonečným“ otočným kolečkem pravým palcem, což nemá s fotografováním moc společného. Vroubkovaná plastová obruba na objektivu je totiž jen jako. A tím bychom asi vyčerpali všechna negativa? Ne, ještě můžete narazit na zmiňovaný limit v rychlosti ostření při dynamickém dění na ulici. Pokud z vedlejší ulice vyjede vrásčitej dědula na kole, nechte ho jet. Tak rychle prostě tahle slečinka nepracuje. Ale to je asi z mého pohledu opravdu všechno.
Leica X2 je plnohodnotný kapesní, stylový a propracovaný fotoaparát, který vám nadělí spoustu radosti. Nabízí jak pohodlné cvakání, tak serioznější práci, včetně hloubky ostrosti, s královským streetovým ohniskem 35mm. Je velmi dobře ovladatelná pro všechny fotografy i nefotografy, vejde se pohodlně do malého zavazadla a při nošení na šňůře vám ani neodře rameno, ani nesrazí vaz. Kapacita baterie slibuje 500 snímků, což lze docílit, pokud ji tedy nebudete nosit jako „třetí oko“ stále zapnutou na krku. Přenos fotografií ze standardní karty je možný pomocí čtečky, nebo propojením kabelem, protože nemá wi-fi modul.
Snímky v rozlišení 16Mpx jsou precizní, ostré, s barevností, kterou můžete ovlivnit. Bokeh je při otevřené cloně 2,8 velmi uspořádaný, odtržení objektu od pozadí výstavní. JPEG soubory produkované přímo fotoaparátem jsou bez problému použitelné i pro tisk větších formátů. Vyšší ISO nezvládá špatně, ovšem záleží, kde je vaše mez. Šum je ovšem relativně snesitelný, uspořádaný, takže pro webové prezentace s menšími obrázky nenarazíte na tvrdší limit. Dosažitelnost modelu je v černé a stříbrné barvě, černá, kterou jsem měl k dispozici je více nenápadná, stříbrná už dost křičí, že je Leica a může budit zbytečnou pozornost. Pokud jste však rádi středem pozornosti, pak je to jasná volba! Každopádně je to velmi osobní záležitost. Malá, příjemná do ruky, pořád vás bude iniciovat k focení. Spojení na každodenní cesty, v batohu společně se čtečkou karet a iPadem Mini. To je vaše každodenní sestava pro uchování vašich vzpomínek!
