Výstava Petra Stillera

Marcela Borýsková
Jan 12, 2016
2 min read

Musím se znovu vrátit k tomuto skvělému počinu Romany M. Jokelové. O tom, že její psaní je poutavé, že si vybírá velmi zajímavé lidi ke svým rozhovorům, jsem určitě už někde psala.

Ale její projekt "No limit" opravdu nese spoustu dalších poselství.

Romana měla krásný proslov na vernisáži ... o tom, co jí přineslo přátelství s Petrem, co všechno si díky němu uvědomila a kam jí to posunulo.

Ano, Petr je neskutečně skvělej kluk, jeho modrý oči září z usměvavýho obličeje a říkáte si: "jo! tohle jsou lidi, se kterými já se chci potkávat". Srší energií, nabíjí vás jejich touha, nabíjí vás jejich humor a zcela zapomenete, že žijete tak debilní a nezdravej život.

Pak přijdete domu a ještě mnoho dní vám budou znít v hlavě jeho slova :

"Fotka se obecně ve společnosti moc řeší. Dělá se z toho moc veliké „umění". Nevím, zda si tohle mohu dovolit říci, nemám za sebou dlouholetou tvůrčí činnost, ale mám pocit, že se to zbytečně hrotí. Když si dva sednou k jedné fotce, na každého působí jinak. Oba dva se snaží být jakýmkoliv způsobem strašně chytrý a filosofický. Fotka má být o pocitu, který si musíš vnitřně prožít. Nevím, proč se o fotce tolik mluví. Je ostrá či není ostrá, ta kompozice by měla být taková či onaká, já bych tu postprodukci udělal jinak...Podle mě jsou slova zbytečná, obzvláště takováto. Napadá mě jediné, kdy to dává smysl. Chceš-li o fotce kecat, tak piš články do časopisů.

Já vyfotim fotku, až ve chvíli, kdy mi škubne u zadku. Mé ruce jsou jako plácačky, takže mě musí něco opravdu hodně vzít za srdce, aby mě to donutilo strčit si „kousátko" do pusy a udělat fotku! Stane-li se to ale, pak mám pocit, že ta fotka bude dobrá. Což však neznamená, že ta fotka bude dobrá pro kohokoliv jiného. Když už mi trvá udělat fotku takovou dobu, tak to prostě zvažuji. Dost se rozhlížím kolem sebe. Člověk musí být hlavně pokorný, pracovat na sobě a ono to (ty dobré fotky) třeba přijde.

Stačí, aby vzbudila zájem jednoho jediného člověka a já vím, že bylo dobře foťák vzít do ruky."

Ano, neskrývaně obdivuji jeho přístup a nemůžu ani popsat radost z toho, že jsem se s Petrem mohla seznámit.

Hned je ten život lepší!

Dokud prostě neuvěříte, že existují lidé, kteří vás obohatí, budete se plácat na jednom místě.

Děkuju i lidem, kteří zareagovali na naše pozvánky a přišli. Přesvědčili nás o tom, že máme kolem sebe kamarády, kterým záleží i na tom, aby udělali druhým radost.

Petr byl šťastnej a o to hlavně šlo!

Díky!

Fotografoval Jirka Kato Novák